První krůčky

29.01.2012 22:06

Poklizeno? Věřím, že za ten týden jste určitě něco zvládly. Ono všechno najednou nejde, nánosy se ukládaly roky, ale určitě jste alespoň utřely prach a vyházely nějaké nesmysly.

Jakmile si člověk uvědomí svou hodnotu, má chuť udělat něco dalšího, něco změnit, změnit sebe. Ten další krok tedy klidně může být chtít trochu zhubnout (kdo nechce zhubnout, neodchází, čte klidně dál :o). Záměrně píšu trochu, protože velké cíle si dávat, to je první krůček k tomu, vzdát to dřív, než se hubnutí rozjede. Stejně jako se pomaličku naše duše schovávala pod nánosem všeliké špíny, tak si i naše tělo dělá zásoby roky. Plíživě to začne kolem třicátého roku  a… nezastaví se to. Tedy samo ne, to musíme sami.

Rad, jak zhubnout, je tolik, že psát o tom vlastní článek, by bylo nošení dříví do lesa. Nebudeme to zatím nijak přehánět, začneme se jen trochu hýbat. Ono totiž – co se vleče, neuteče :o))

Proběhnout se, projít se. Nu ano, závod je až v červnu, ale kdo by seděl doma za pecí. Je potřeba se připravit, naučit se hýbat, naučit se tak trochu i disciplíně a sebekázni. Nejde jen o to začít s nějakým pohybem, jde o to v něm vytrvat. Naučit se, že bez pohybu ten den nestojí za nic. Jako první tedy zbouráme naše zažité stereotypy. Začneme chodit, začneme běhat, zkusíme první krůčky svižnějším tempem, dáme tělo do pohybu. Je to totiž úžasný pocit, věřte mi.

Zapomeňme v první chvíli na to, že pohybem se hubne. Prioritou je mít ze sebe dobrý pocit. Takové to tetelivé štěstí, že jsem se k něčemu dokopala. No, zní to skoro až obyčejně, ale počkejte, jak vám bude do zpěvu.

Posledně jsem psala, že je třeba si na sebe udělat čas. Tak to už umíme, že? Teď vezměte tu svou hodinu a jděte ven. Nechtějte hned zázraky. Pokud jste roky nic nedělala, nemůžete ztracenou fyzičku získat po první procházce. Mějte trpělivost. A jděte pěkně svižně, občas popoběhněte, ty zdatnější mohou běžet celou dobu. Bude to váš první domácí úkol - jít 2-3x na 30 minut ven (zbylých 30 minut zcela jistě zabere příprava a následné odstrojení). Svižně, poklusem, sama, nebo s kamarádkou, to je jedno, hlavně zkuste vydržet celých třicet minut. Ne každý má možnost vyjít si do lesa, či parku, berte tedy, co je – ulice, blok domů, školní hřiště (běhátko neplatí, protože jsou všichni doma a mohli by něco chtít).

I když je zima, s oblečením to nijak nepřehánějte. Lepší než si po cestě vrstvy odkládat a nastydnout, je vyjít s pocitem mírného chladu. Alespoň vás to donutí k té svižné chůzi. 

Napište mi, jak vám to jde, jaký z toho máte pocit, co jste zažily, co nového jste ve svém okolí díky této procházce objevily. Těším se. Tak zase za týden…

P.S. Mé první půlhodinovky jsem si odbyla na školním ovále. Víc jak rok trvalo, než jsem si troufla na ulici. Přeji Vám, abyste byly odvážnější než já…

 

Diskusní téma: První krůčky

Nebyly nalezeny žádné příspěvky.

Přidat nový příspěvek