Ohlasy účastnic

 

(dopis ze dne 21.12.2011)

Vážené sportovkyně,

možná se oslovujete jinak, ale jsem úplně na začátku a tak mě to připadá normální. Chtěla bych vám vyprávět samozřejmě v kostce, abych vás neodradila o začátku, který pro mě znamenal něco nového.

Letos na jaře se konal nultý ročník závodu "Pětka s hvězdičkou" v Káraném u Prahy. Byl pořádán jak pro běžkyně, tak pro chodkyně. Moje dcera mě přesvědčila, abych se tohoto závodu zúčastnila. Zpočátku jsem nechtěla ani slyšet, ale pak jsem se přeci jen přihlásila a dorazila na akci jako chodkyně. Asi si řeknete, že toho nadělám, ale je tu něco co jsem ještě nenapsala: je mi 63 let (hrůza), ale jde to.

Před závodem jsem sledovala, kdo se sjíždí na závod a byly to samé mladé a nadšené dívky a ženy. Dorazilo i pár starších, ale v závěru jsem byla nejstarší. Okamžik pravdy se přihlásil a já stála s dalšími 11 ženami na startu. Pak to začalo… Šla se mnou ještě moje mladší dcera a kolegyně z práce a tak chvílemi bylo i veselo, když jsme se začaly vzájemně hecovat a sledovat minuty, ale i ušlé kilometry. Do cíle jsme došly ruku v ruce. Po závodu bylo na seřadišti veselo, vyprávěly jsme si pocity ze závodu a bylo mi tak nějak dobře po všech stránkách. Upřímně jsem si myslela, že to neujdu. O to byla radost z diplomu, kytičky a další ceny větší.

Ještě jednou jsem pak s touto ohromnou partou absolvovala závod ve Vídni, ale to už jsem byla v pohodě, protože jsem věděla, co mě čeká. Chtěla bych touto cestou poděkovat za zážitky z této červnové neděle (mimochodem vyšlo i počasí) za čas věnovaný pro dobrou věc.

Tak milé peciválky, nazujte botasky a přijďte si pochodit, zaběhat, poklábosit a prostě udělat pro svá těla i duše kousek dobrého a prospěšného.

Dnes již mazák

Dana Pecharová